Poslední hosté

Tak trochu nejistě vezmu Tě prve za ruku

- možná se tváře zbarví do růžova -

tvá dlaň se teple v moji schová

duše se zahřeje a srdce tiše zatetelí

jak když ti svěží letní vánek

dá lehký svetr přes ramena

v něm schováme se celí

schovaní jako lidské štěstí

ve světle hvězd a měsíce

budeme myslet na neřesti

sami sobě v náručí

budu tě hladit, líbat po těle

na krk a prsa

a kolem klína trochu nesměle

zatím však spolu přitulení

na stole láhev vína, pár sklenic,

květina, opřená dlaň - a už nic

kolem už vůbec nikdo není

pak noční chodci můžou přemýšlet

máme se rádi den či dva

a nebo celých tisíc let.

Šárce.