Tulákem

Už na poledne unavený

nohy tě trochu pálí odspoda

obhlížíš náves za kostelem

tam totiž bývá hospoda

omočíš rety do pěny

opláchneš duši z prachu cest

sklenka je zrazu z půle plná

pořád ji svírá moje pěst

zatímco slunce na poledne

rozpálí žulu v dlažbe do běla

farář si sedne vedle tebe

zazvoní zvony zpoza kostela

zpívají ptáci v srdcích lip

mávnutím proutku další nebe

odněkud shora přiletí tiše

postaví druhé vedle tebe

přišel čas odejít

opřeš se loktem o stůl ohlazený

a do ticha se zeptáš pěny:

Jsi na mé cestě žízeň, nebo voda?

Steveovi, Tamtamovi, Marovi a všem dalším, s kterýma se chodím toulat.